Historie krematoria
Každá doba má osobnosti, které, ať v názorech na život, společnost, ale i na smrt, přinášejí nové myšlenky . Teprve s odstupem času si plně uvědomujeme sílu pokrokové myšlenky a odvahu těch, kteří za ně bojovali, zvláště když se týkaly oblasti tak citlivé, jako je pohřbívání.
Onou novou ideou, která se v Evropě objevila ve druhé polovině 19. století bylo pohřbívání žehem. K nám se dostala z Itálie přes sousední Německo. Propagátorem žehu na našem území byl spolek přátel žehu „Die Flamme“. Státní úřady v Rakousku-Uhersku, kde měla velký vliv katolická církev, nebyly tomuto způsobu pohřbu nakloněny a až do jeho rozpadu nebyl žeh legislativně schválen. Proto byli zemřelí z řad propagátorů kremace z Rakousko-Uherska zpopelňováni v Německu, konkrétně v žitavském a dráždanském krematoriu.
Mezi významné liberecké osobnosti prosazupci myšlenku zpopelňování patřili zejména MUDr. Václav Šamánek st. a jeho švagr MUDr. Franz Bayer, který byl v letech 1893 – 1929 libereckým purkmistrem. Ten z místa svého úřadu (město Liberec tvořilo od r. 1850 zvláštní politický okres se statutem purkmistra na úrovni okresního hejtmana) prosadil v r. 1912 vydání stavebního povolení na stavbu krematoria na území města Liberce.
Tomu předcházel soudní spor u Nejvyššího soudu v Praze, jehož rozhodnutí znělo – krematorium se může postavit, ale zpopelňování není možné. Místo pro umístění bylo vybráno na tzv. Mostrančním vrchu za libereckou Střelnicí (mimo jiné se dokonce uvažovalo o jeho umístění na Ještědském hřebeni). Základní kámen byl položen 4. května 1915. Stavba podle projektu dráždanského architekta Rudolfa Bitzana byla libereckou firmou Gustav Sacher a synové dokončena v r. 1916. Téhož roku ve dnech 3. a 4. listopadu byla zkušebně zpopelněna dvě mrtvá zvířecí těla. Slavnostní otevření pak proběhlo 23. srpna 1917 za znění tónů předehry k opeře Richarda Wagnera Parsifal.
Přes kritickou situaci v řadách obyvatel ve válečných letech, zejména vlivem podvýživy a šířící se epidemii španělské chřipky a značného množství úmrtí na nakažlivé choroby v zajateckém táboře na ploše dnešního letiště, zůstaly žádosti magistrátu o povolení k provozu krematoria bez kladné odezvy.
Když se koncem října roku 1918 rakousko-uherská monarchie rozpadla, využili toho zastánci pohřbu žehem k provedení první kremace. Prvním zpopelněným byl dne 31. 10. 1918 liberecký měšťan Robert Jahn. Do konce roku pak bylo zpopelněno dalších 82 zemřelých. Ve dvacátých a třicátých letech se počet zpopelněných pohyboval mezi 500 až 600 ročně. Většina zpopelněných pocházela z Liberce a okolí. Urny byly ukládány zpočátku na libereckém ústředním hřbitově v Ruprechticích a na hřbitovech na předměstích a posléze v letech 1920/21 na nově zřízeném urnovém háji, jehož nápaditou parkovou architekturu navrhl architekt Karl Kerl. Původní Kerlova úprava urnového háje brzy kapacitně nedostačovala a proto bylo přistoupeno v r. 1923 k jeho rozšíření.